Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DF#men se potichu ztrC#mácí, okno zarůstá tmF#mou,
z myšlenek mých jsou ptEáci, hlava je oblohAou,
sama několik nHmocí odčítám ztráty svF#mý,
nemocná svoji mC#mocí, oči mám bolavF#mý.
R:Já se nerada vzdEávám, když vím, že šanci mAám,
po pádu rychle vstEávám, smutku nepropadHám,
snad se mi někdy zdHmává, že je naděje prF#myč,
srdce horký jak lC#máva najde od zámku klF#míč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sF#mrdce horký jak lC#máva najde od zámku klF#míč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: